Slovníček pojmů

BSS (Bio Silver Stone) je přírodní materiál, který zabíjí a likviduje různé druhy bakterií a virů uvnitř nádoby na vodu (účinnost při likvidaci bakterií je přes 99,9 %).

Díky zabudovanému časovači provozu si můžete nastavit, za jak dlouho se má přístroj automaticky vypnout.

V domácnosti je nebezpečným plynem hlavně formaldehyd. Tento bezbarvý plyn se silným zápachem je často považován za nejnebezpečnější látku v interiéru, protože dráždí dýchací cesty a oči a je silně karcinogenní. I s ním si ale uhlíkový filtr poradí.

Příznaky při nižší koncentraci: dušnost, bolesti hlavy, nucení na zvracení, podráždění oči a dýchacích cest, mírný kašel, slzení, kýchání

Příznaky při vyšší koncentraci: zakalení rohovky a potíže se zrakem, respirační potíže, poleptání sliznic a kůže, poškození vnitřních orgánů, otok plic, příznaky astmatu

Fotokatalýza je proces, při kterém dochází k rozkladu chemických látek, bakterií, virů nebo mikročástic prachu působením fotokatalyzátoru a světelného záření. Řada látek se přirozeně a samovolně rozkládá působením světla, fotokatalyzátory jsou látky, které tento proces urychlují.

Fotokatalýza je tedy proces chemického rozkladu látek za přítomnosti fotokatalyzátoru a světelného záření. Principielně vychází z fotolýzy, přirozeného rozkladu některých látek působením světla, urychlené přítomností fotokatalyzátoru. Je-li materiál s fotokatalytickými vlastnostmi vystaven světelnému záření vhodné vlnové délky, aktivuje se jeho povrch a spustí se charakteristická reakce. Primárně vzniklý volný pár elektron-díra a hydroxylové radikály sekundárně vznikající kontaktem excitované molekuly fotokatalyzátoru a vodní páry rozkládají přítomné organické a anorganické substance.

Mezi látky rozložitelné fotokatalýzou patří např. oxidy dusíku, oxidy síry, oxid uhelnatý, ozón, čpavek, sirovodík, chlorované uhlovodíky, dioxiny, chlorbenzen, chlorfenol, jednoduché uhlovodíky, aromatické uhlovodíky (benzen, fenol, toluen, etylbenzen), pesticidy a také bakterie, viry, houby nebo částice mikroprachu. Konečným produktem pak bývají běžné a stabilní sloučeniny. Konkrétní průmyslové aplikace principu fotokatalýzy se mohou lišit především druhem katalyzátoru. Nejčastěji je používán oxid titaničitý, jenž je aktivován UV zářením.

Využití fotokatalýzy se dělí na dvě základní oblasti:

• samočištění - díky fotokatalýze je povrch materiálu odolný proti rozvoji organických nečistot a dlouhodobě si tak udržuje původní vzhled a barvu
• čištění okolního média - znečištěného vzduchu či vody umožňuje potlačit některé nepříznivé důsledky lidské činnosti, např. znečištění ovzduší hustě osídlených oblastí.

Obě uvedené oblasti použití spolu velmi úzce souvisí - jedná se vlastně jen o dva poněkud odlišné důsledky totožné reakce. V případě samočištění je ale důraz kladen na rozklad pevných látek ulpělých na povrchu materiálu, zatímco v případě čištění okolního média je určující schopnost aktivovaného materiálu rozkládat konkrétní látku v blízkosti povrchu považovanou za nežádoucí.

Filtry HEPA typu jsou nejdůležitější součástí každé čističky vzduchu. Existuje několik tříd tohoto typu filtru a platí, že čím je vyšší číslo v názvu, tím méně částic filtrem projde. Podívejte se na srovnání účinnosti jednotlivých tříd:

Pro zjednodušení se tyto filtry souhrnně označují jako filtry HEPA typu, technicky vzato existují tři podkategorie:

EPA - Efficiency particulate air (účinné zachytávání mikročástic)

HEPA - High-efficiency particulate air (vysoce účinné zachytávání mikročástic)

ULPA - Ultra low penetration air (ultranízké pronikání částic)

Přístroj pro regulaci výkonu na základě naměřené vlhkosti vzduchu.

Je umístěn v ovládací části přístroje a v závislosti na detekované kvalitě ovzduší mění barvu LED osvětlení. Hodí se pro rychlou kontrolu stavu vzduchu v místnosti.

Mezi faktory, které výrazně ovlivňují ovzduší, patří i ionty. Ionty jsou atomy nebo molekuly, které získaly nebo ztratily elektron. Ionty, které elektron ztratily jsou kladné ionty, ionty, které elektron získaly jsou záporné ionty.

V přirozené podobě jsou kladné a záporné ionty obsažené ve vzduchu přibližně v rovnováze (poměr 1,15 : 1 ve prospěch kladných iontů). To ale dnes většinou neplatí v domovech a kancelářích, které jsou přeplněny syntetickými materiály, obrazovkami, klimatizacemi a tiskárnami. Tito producenti kladně nabitých iontů rovnováhu ve vzduchu výrazně narušují a působí tak negativně na lidské zdraví (poměr až 6 : 1 ve prospěch kladných iontů).

Výsledkem může být zvýšená produkce hormonů serotoninu a histaminu a zdravotní komplikace v podobě dušnosti, alergických projevů nebo třeba migrény.

Proto je v interiéru vhodné používat přístroje s ionizátorem, který vyrábí ionty se záporným nábojem, obnovuje rovnováhu iontů v ovzduší a chrání tak lidské zdraví.

Níže jsou uvedeny koncentrace záporných iontů nacházejících se v různých lokalitách.

Přístroj má zabudovaný kontrolní systém pro včasnou výměnu filtrů. Pokud jsou filtry používány příliš dlouho, přístroj vás upozorní na potřebu výměny filtru za nový.

Masáž je výborným prostředkem k povzbuzení krevního a mízního systému v našem těle, čímž dosahuje lepší pružnosti tkání a kompenzuje jejich ztuhlost. Ta je způsobena kyselinou mléčnou a dalšími produkty látkové přeměny. Klasická masáž dokáže efektivně tyto produkty odstranit a zatuhlé svaly uvolnit. Kromě toho masáž zlepšuje pohyblivost kloubů, podporuje hojení úrazů a otoků, uvolňuje zjizvenou tkáň, má pozitivní vliv na nervový systém, nebo zlepšuje vlastnosti pokožky.

Tento režim je ideální pro použití v ložnici, po jeho aktivaci čistička vypne displej a sníží otáčky na minimum.

Možnost horizontálního natáčení ventilátoru.

Plasma systém je doplňkovou funkcí čističek a zvlhčovačů Airbi, která pomáhá likvidovat viry v ovzduší. Funguje následovně:

Přístroj pomocí vysokého napětí vytváří kladné a záporné ionty (obr. 1), které se formují do shluků (obr. 2). Tyto ionty jsou obklopené molekulami vody, které zajišťují jejich dlouhou životnost. Shluky iontů pak obklopují viry poletující ve vzduchu (obr. 3), přichytí se k nim a vytvoří vysoce reaktivní molekuly, tzv. hydroxylové radikály (OH). Ty z povrchu viru vyjmou vodík (obr. 4), čímž je narušena povrchová membrána viru, který okamžitě umírá (obr. 5). Vyjmutý vodík se následně sloučí s hydroxilovým radikálem a výsledným produktem je voda (H₂0) (obr. 6).

Ve zkratce: vytvořené shluky iontů útočí na povrch virů, dokud je nezneškodní. Plasma systém je absolutně bezpečný, jeho jediným vedlejším produktem je voda.

Pračka vzduchu je kombinací čističky a zvlhčovače vzduchu pracující na podobném principu jako je studený odpar. Speciální odpařovací disky absorbují vodu a ventilátor fouká suchý vzduch přes tyto zvlhčené rotující disky. Zvlhčený vzduch je pak rozptylován do okolí. Zvlhčovače vzduchu pracující na tomto principu jsou vysoce výkonné přístroje, jenž mají nízké náklady na provoz a jsou téměř nehlučné. Nezanedbatelnou výhodou těchto přístrojů je fakt, že čistí ovzduší od nebezpečných částic ve vzduchu a pokud jsou vybaveny další technologií pro čištění ovzduší (např. filtry typu HEPA), zastanou plnohodnotně i roli čističky vzduchu.

S touto funkcí produkuje zvlhčovač ještě více páry a pomáhá likvidovat bakterie.

Na výběr je dnes několik technologických možností, jak zvlhčovat vzduch v interiéru.

PŘIROZENÝ ODPAR

Tento způsob vychází z přirozeného principu vypařování vody v přírodě. Voda ulpívá na povrchu rotačních disků nebo se vsákne do filtračního papíru a vzlíná směrem vzhůru. Ventilátor se používá ke směrování proudu suchého vzduchu přes tyto filtry. Díky tomu se voda rychleji a snadněji odpařuje do ovzduší. Studeným odparem není možné přesytit vzduch vodními parami. Na rozdíl od jiných principů (ultrazvuk, tepelný odpar) není u tohoto způsobu zvlhčování ovzduší vidět žádná vystupující pára.

Speciální kategorii u přirozeného odparu tvoří pračky vzduchu. Ty jsou kombinací mezi čističkou a zvlhčovačem vzduchu pracujícím na podobném principu jako je studený odpar. Speciální odpařovací disky adsorbují (navážou) vodu a ventilátor fouká suchý vzduch přes tyto zvlhčené rotující disky. Zvlhčený vzduch je pak rozptylován do okolí. Zvlhčovače vzduchu pracující na tomto principu jsou vysoce výkonné přístroje, které mají nízké náklady na provoz a jsou téměř nehlučné. Nezanedbatelnou výhodou těchto přístrojů je i fakt, že čistí ovzduší od nebezpečných částic ve vzduchu a pokud jsou vybaveny další technologií pro čištění ovzduší (např. PLASMA systém nebo HEPA filtr), mohou být plnohodnotou náhradou čističky vzduchu.

ULTRAZVUK

Vibrující membrána (piezo) pomocí ultrazvukové technologie rozkládá vodu na mikrokapičky, které jsou následně pomocí ventilátoru rozptylovány do ovzduší, kde se odpařují. Viditelná pára je studená a zdraví neškodná. Ultrazvukové přístroje nepotřebují tolik elektrické energie a mají dostatečný výkon. Při vzniku vodní páry ultrazvukem dochází i k uvolnění minerálních látek do ovzduší, proto je nutné, aby přístroje s touto technologií byly vybaveny vodními filtry. I přesto ale v případě tvrdé vody může u tohoto principu docházet k usedání poprašku minerálů na nábytek a další zařízení v místnosti.

TEPELNÝ ODPAR

Voda se uvnitř přístroje ohřívá až dojde k vytvoření vodní páry bez bakteriálních zárodků (jsou zničeny vysokou teplotou). Pára se šírí všemi směry v místnosti a zvyšuje velmi efektivně relativní vlhkost ovzduší. Tyto zvlhčovače jsou vysoce produktivní, a proto by vždy měly být vybaveny hydrostatem pro kontrolu vlhkosti. Horší už je to s bezpečností. Z přístroje vystupuje opravdu horká pára, a proto tyto přístroje nejsou vhodné tam, kde se pohybují děti nebo zvířata. Časem navíc dochází k zanesení topných elementů vodním kamenem, je nutná pravidelná údržba.

Tento způsob vychází z přirozeného principu vypařování vody v přírodě. Voda ulpívá na povrchu rotačních disků nebo se vsákne do filtračního papíru a vzlíná směrem vzhůru. Ventilátor se používá ke směrování proudu suchého vzduchu přes tyto filtry. Díky tomu se voda rychleji a snadněji odpařuje do ovzduší. Studeným odparem není možné přesytit vzduch vodními parami. Na rozdíl od jiných principů (ultrazvuk, tepelný odpar) není u tohoto způsobu zvlhčování ovzduší vidět žádná vystupující pára.

Speciální kategorii u přirozeného odparu tvoří pračky vzduchu. Ty jsou kombinací mezi čističkou a zvlhčovačem vzduchu pracujícím na podobném principu jako je studený odpar. Speciální odpařovací disky adsorbují (navážou) vodu a ventilátor fouká suchý vzduch přes tyto zvlhčené rotující disky. Zvlhčený vzduch je pak rozptylován do okolí. Zvlhčovače vzduchu pracující na tomto principu jsou vysoce výkonné přístroje, které mají nízké náklady na provoz a jsou téměř nehlučné. Nezanedbatelnou výhodou těchto přístrojů je i fakt, že čistí ovzduší od nebezpečných částic ve vzduchu a pokud jsou vybaveny další technologií pro čištění ovzduší (např. PLASMA systém nebo HEPA filtr), mohou být plnohodnotou náhradou čističky vzduchu.

Zásadním pojmem je rosný bod, což je teplota, při které se začne vlhkost ze vzduchu srážet na povrchu oken a zdí.

Pro představu - pokud máte doma 22 °C a relativní vlhkost vzduchu 50 %, rosný bod bude zhruba 10 °C. Na všem, co má povrchovou teplotu 10 °C a méně se v tomto případě bude srážet vlhkost. 

Integrovaný prachový senzor pomáhá určit kvalitu ovzduší a pomocí kterého se upravuje rychlostní režim přístroje.

Uhlíkový filtr nebo-li filtr s aktivním uhlím – absorbuje různé pachy a plyny jako např. formaldehyd. Tento bezbarvý plyn se silným zápachem je často považován za nejnebezpečnější látku uvnitř bytů protože dráždí dýchací cesty a oči a je silně karcinogenní. Životnost uhlíkových filtrů je různá a obvykle se udává v rozsahu 6 měsíců až 2 roky.

Vibrující membrána (piezo) pomocí ultrazvukové technologie rozkládá vodu na mikrokapičky, které jsou následně pomocí ventilátoru rozptylovány do ovzduší, kde se odpařují. Viditelná pára je studená a zdraví neškodná. Ultrazvukové přístroje nepotřebují tolik el. energie a mají dostatečný výkon. Při vzniku vodní páry ultrazvukem dochází i k uvolnění minerálních látek do ovzduší, proto je nutné, aby přístroje s touto technologií byly vybaveny vodními filtry. I přesto ale v případě tvrdé vody může u tohoto principu docházet k usedání poprašku minerálů na nábytek a další zařízení v místnosti.

Z hlediska lidského zdraví je optimální hodnotou relativní vlhkosti vzduchu v interiéru 40 – 60 %, kdy jsou sliznice těla ideálně zvlhčené a nepustí do těla nečistoty a patogeny.

V létě můžeme mít klidně celý den otevřené okno a vlhkost vevnitř bude v pořádku. Pokud ale větráme v zimě, relativní vlhkost vzduchu v místnosti začne rychle klesat. Je to dáno tím, že dovnitř vniká studený vzduch, který pojme méně vlhkosti, než vzduch o vyšší pokojové teplotě. Teplejší vzduch se více rozpíná a má větší schopnost pohltit vlhkost. Například vzduch při teplotě 20 °C pojme až 5x více vody než vzduch o teplotě 0 °C.

Přístroje měří vlhkost relativní, tedy v procentech. Pokud má vzduch relativní vlhkost 60 %, znamená to, že je naplněn na 60 % svých možností pojmout vlhkost. Při zimním větrání ale dovnitř pouštíme chladný vzduch s nízkou kapacitou a proto reálná vlhkost v místnosti klesá.

U posuzování výkonu čističky vzduchu je potřeba vycházet z rozměrů místnosti, kterou chcete čistit. Plochu místnosti (v m²) vynásobíme výškou stropu (standardně 2,6 m, ale může se lišit).

Výsledný objem v m³ je nutné ztrojnásobit, pro efektivní čištění vzduchu od nečistot je potřeba, aby vzduch v místnost alespoň 3x kompletně prošel filtračním systémem čističky. A pokud jste alergik, pak by měla výměna nastat dokonce 4x. Čističky s vyšším výkonem filtraci jen urychlí, pokud má ale výkon nižší, čištění vzduchu nebude efektivní a nečistot v místnosti vás nezbaví. 

Příklad: Místnost v paneláku o ploše 20 m² s výškou stropu 2,6 m

20 m² x 2,6 = 52 m³ - objem vzduchu v místnosti

52 m³ x 3 = 156 m³/hod - minimální výkon čističky pro člověka bez alergie

52 m³ x 4 = 208 m³/hod - minimální výkon čističky pro alergika

Čističky vzduchu nejsou všechny stejné, liší se zejména hlavní složkou filtračního systému. Nejčastěji je hlavní složkou typ filtru HEPA, elektrostatický filtr nebo filtrace přes vodu. Jak se jednotlivé způsoby liší?

Čističky s filtrem HEPA typu jsou ze všeho nejúčinnější. V závislosti na jeho třídě se filtrační schopnost blíží 100 %, takže ze vzduchu odstraní téměř všechny nečistoty. Filtr tyto částice váže hluboko do své struktury a nepustí je dál. Má tedy omezenou kapacitu a jednou za čas je nutné jej vyměnit.

Elektrostatický filtr váže nečistoty ze vzduchu pomocí statické elektřiny. Účinek filtrace je zde o něco horší než u většiny filtrů HEPA typu a pohybuje se kolem 95 %. Pokud jej pravidelně čistíte, není nutné na rozdíl od HEPA měnit. Je ale potřeba počítat s tím, že údržba vás může stát dost času i nervů, nečistoty dokáží filtr pěkně zaneřádit.

Také filtrace přes vodu je u menších částic méně účinná než HEPA, výborně ale funguje u větších nečistot typu pylů a prachu. Navíc tento princip vzduch efektivně zvlhčuje.